Ciabatta s černými olivami

Baví mě zkoušet nové recepty a v poslední době zrovna ujíždím na pečivu, proto není divu, že po pár bochnících chleba, několika houskách a vece, se ke slovu dostala i ciabatta. Je zajímavé (nebo možná není, ale mně rozhodně přijde), že všechno pečivo si je ingrediencemi tak blízké, a přitom je ve finále každé tak jiné. Tuším, že ta věta se netváří moc inteligentně... Ale vezměme zrovna ciabattu. Pominu-li poměr ingrediencí či různé délky kynutí, tvarování, tak obyčejná bílá houska je taková chudší příbuzná ciabatty, v té je totiž navíc jen olivový olej. Ale teď jsem to jen zjednodušila. Právě že samotný postup či délka kynutí se v případě pečiva mění z pouhého detailu na jeden z hlavních pilířů úspěchu. 

Ingredience na 3 větší ciabattky:

400 g hladké mouky
215 ml teplé vody
22 g droždí
1-2 lžíce olivového oleje
2 lžičky soli
hrst nakrájených oliv

Do mísy s moukou rozdrolíme droždí, přidáme olivový olej, sůl a teplou vodu. Promícháme a na pomoučněném vále důkladně propracujeme (cca 10 min). Těsto vrátíme zpět do mísy, zakryjeme potravinářskou fólií a necháme na teplém místě kynout až do zdvojnásobení objemu (cca 1 hodinu). Na vále potom těsto rozdělíme na tři díly, roztáhneme na placky asi 20×15 cm a přeložíme. Necháme asi 20 min kynout a postup opakujeme alespoň ještě 2x, tzn. znovu těsto roztáhneme na placky, přeložíme a necháme kynout. V poslední fázi placky poklademe olivami (lze použít i sušená rajčata, případně úplně vynechat) a přeložíme, čímž ciabatty rovnou vytvarujeme. Necháme na plechu opět ještě vykynout a pečeme v předehřáté troubě asi 25 minut při teplotě 220 stupňů dozlatova. Dobře upečená ciabatta (stejně jako chleba) musí při poklepání znít dutě. Upečené ciabatty necháme vychladnout na mřížce, aby nenavlhly.

Recept se tím věčným kynutím a překládáním zdá akorát zbytečně zdlouhavý, ale má to svůj význam pro tu správnou pórovitost ciabatty. Viděla jsem dokonce recepty, kdy těsto pozvolna přibývá přes noc v lednici, takže to chce určitě svůj čas a nespěchat. Vždyť nikdo neříká, že u toho musíte ustavičně stát. Stačí kolem vždy projít a přeložit... a pak zase přeložit... a zase... Tak jo, přiznám se, že se mi radí skvěle, teorii mám zmáknutou, ale sama jsem samozřejmě nevydržela a proces trochu zkrátila, proto na fotkách žádné póry, ačkoliv chuťově hmmm... takže mějte trpělivost a v tomto směru si ze mě příklad neberte. A já u toho příště přesadím třeba kytky...