sobota 6. dubna 2013

Přes mononukleózu ke zdravému životnímu stylu

Pryč jsou ty doby, kdy jsem se těšila až dodělám školu. Až budu mít čas na psaní nových příspěvků a budu se moci věnovat pečení a vaření a zase pečení... a to až do ztloustnutí. Chodila jsem každý den do práce a víkendy trávila na přednáškách ve škole, případně učením na zkoušky. Vzpomínám si, jak jsem prala až když  jsem zaslechla, že nejsou ponožky. Žehlila, když si u stolu nebylo kam sednout. Na nehty si lakovala 4. vrstvu červeného laku, protože jsem více jak týden chodila kupovat odlakovač...

Koho by napadlo, že den po státnicích dám výpověď v práci a zamířím do Sydney, abych se dobrovolně opět ocitla v podobném kolotoči, který se však bude točit podstatně rychleji. Místo víkendových přednášek - škola od pondělí do pátku, místo pohodové kancelářské práce - práce v restauraci, a to po odpoledních a víkendech. Když k tomu připočtu fakt, že si člověk chce užít i nějakou zábavu, poznat nové lidi, chodit na párty, dělat bbq, surfovat a jezdit na výlety, aby něco poznal, zažil, vyzkoušel, tak ani výraz "busy" se nezdá dostatečně výstižný. Den tu má bohužel stále 24 hodin jako na druhé straně polokoule, takže občas se jako nejjednodušší varianta nabízelo - prodloužit si "den" zkrácením noci, tedy spánku. To, že to nebyla varianta nejrozumnější, a že každý má své fyzické limity, se po pár měsících samozřejmě ukázalo samo. Nedoléčená angína, podceňování únavy a stále všudypřítomný alkohol nakonec dostali pojmenování - mononukleóza.

A tak se pomalu dostáváme k jádru věci, a tím je, že následující příspěvky budou věnovány receptům respektujícím zásady "jaterní diety".  Upřímně až doposud jsem neměla ponětí, o co se jedná (ono taky proč se zajímat o něco, co se člověka netýká, že jo). Když si člověk jako já na internetu zadá a zkusí vyhledat tenhle pojem, v prvním momentě (ono i ve druhém a možná ve třetím) se prostě zákonitě musí vyděsit. Takových zákazů... čokoláda, kakao, tučná jídla, tučné mléčné výrobky, ostrá a kořeněná jídla, uzeniny, nadýmavá a aromatická zelenina (např. cibule, česnek, květák, luštěniny...), z ovoce by se mělo vynechat to, které obsahuje malá zrníčka (např. jahody, meloun, hroznové víno apod.) a celá řada dalších. Alkohol jako jeden z hlavních zákazů se oproti tomu potom zdá celkem odůvodnitelný a logický. Při ostatních výčtech člověka jen napadá myšlenka: tak co sakra můžu vůbec jíst a co si mám vařit? Ale víte co, několik vážně dobrých jídel, které splňují požadavky zdravé stravy, dohromady dáme :) Nejenže to nebolí, ale člověk si i pochutná, aniž by mu vůbec přišlo, že je na nějaké dietě. To říká někdo, jehož doposud nejčastěji používaná ingredience byla např. slanina, či 40% smetana ke šlehání, z nichž ani jedna se nám sem už pochopitelně příliš nehodí...

středa 6. června 2012

Versatile Blogger Award

Přiznám se, že ocenění je pro mě novinkou, takže jsem se musela trošku porozhlédnout, abych zjistila, o co se vlastně jedná :) Pointa tedy spočívá v rozšíření povědomí o dalších méně či více známých a nových blozích. Nejdříve něco málo k pravidlům.


Oceněný blogger:

  • nominuje 15 oblíbených, relativně nedávno vzniklých blogů (dočetla jsem se, že počet nemusí být striktně dodržen)
  • informuje nominované o tom, že byli nominováni
  • uvede o sobě sedm různých informací
  • poděkuje tomu, kdo ho nominoval a uveden na něj odkaz
  • přidá ikonku Versatile Blogger Award do svého příspěvku
V první řadě bych ráda poděkovala Kivi a Klarish za toto ocenění :) A to ne z důvodu nějakých pravidel, ale protože mě to jednoduše potěšilo.
Co se týká nominace, tak uvádím seznam dvanácti blogů, které mě nějakým způsobem zaujaly, zároveň vznikly celkem nedávno, plánuji jim dát šanci, abych se stala jejich pravidelným čtenářem a zároveň myslím, že stojí za to, aby se o nich dozvědělo více lidí.

 A sedm informací o mně?
1. jmenuji se Jana
2. nemám ráda, když mě auta pouští na přechodě
3. nerada nosím sukně, ale asi to přehodnotím... dokud mám slušné nohy :)
4. nechápu lidi, kteří se berou příliš vážně
5. nejím držkovou a kroupovou polévku a ani tatarák 
6. z jídla nejvíc miluju čokoládu a slaninu, které mohu jíst v jakékoliv podobě, denní době a množství
7. ztotožňuji se s mottem: " Život se neměří počtem nádechů a výdechů, ale chvílemi, které nám vzaly dech!"

sobota 10. září 2011

Kuřecí závitky plněné balkánským sýrem a sušenými rajčaty


Poslední dobou mám dojem, že jsem se omezila na stále stejný okruh surovin, které v kuchyni používám. Jednou z mnou často používaných surovin jsou právě sušená rajčata (jakožto jedna z mých TOP 5 ingrediencí). "Naštěstí" nemám moc času psát a přidávat všechny recepty, takže mám dojem, že zde na blogu jsem se o rajčatech zatím zmínila snad jen v kombinaci s těstovinami, tudíž by moje nápaditost nemusela vyznít tak tragicky a neoriginálně.

Ingredience:

  • kuřecí prsní řízky
  • balkánský sýr
  • sušená rajčata
  • čerstvá bazalka
  • černé olivy
  • olivový olej
  • sůl
  • pepř
  • gyros koření (nebo dle chuti jiné koření)

Kuřecí maso opláchneme, dle potřeby nařízneme a rozklepeme na velké pláty, osolíme, opepříme a poklademe balkánským sýrem, sušenými rajčaty, bazalkou, olivami. Při výrobě závitků si pomůžeme párátky, případně kovovými jehlami, ti zdatnější používají třeba nit (ale tento "fígl" musím ještě natrénovat). Zavinuté kuřecí závitky dochutíme kořením a necháme je zatáhnout na rozpálené pánvi , kam jsme kápli olivový olej. Jde o to, aby se maso zatáhlo a zezlátlo. Závitky přendáme do skleněné mísy, podlijeme vodou a dáme přiklopené zapéct do trouby na 30 min při 185 stupních. Maso je důležité péct přiklopené, aby nebylo vysušené. Jako přílohu jsem zvolila americké brambory, tzn. uvařené brambory, rozkrojené a upečené v troubě na olivovém oleji. Chuť závitků skvěle doplňovala švestková omáčka (tentokrát jsem použila hotovou steakovou od Vitany).


Tvarohové knedlíky se švestkami a mákem


Doma jsme dělávaly sladké knedlíky, ale vždy z kynutého těsta. Miluju vše, co je sladké, takže ani knedlíky nejsou výjimka. Tentokrát jsem se ale rozhodla zkusit tvarohové.  Recept jsem dostala od kolegyně z práce.  Po porovnání s internetem jsem ale zjistila, že jsou všechny v podstatě podobné (ne-li stejné).  Tvarohové knedlíky jsou ideální zejména pro toho, kdo si nepotrpí na ty kynuté, nebo si na kynuté prostě jen třeba netroufá. Tvarohové těsto mě opravdu mile překvapilo. Nejenže knedlíky jsou moc chutné, ale opravdu je to TAK jednoduché a TAK rychlé, že si je musí zamilovat každý.

Ingredience na těsto:
  • 0,5 kg tvarohu (konzistencí je vhodnější ten ve stříbrném obalu než ve vaničce)
  • 8 lžic dětské krupice (já použila hrubou mouku)
  • 2-3 lžíce polohrubé mouky
  • 2 vejce
  • špetka soli

Z výše popsaných ingrediencí zpracujeme těsto, ze kterého se dají tvarovat placky. Ty naplníme vypeckovanými švestkami (případně jiným vhodným ovocem) a vyválíme kuličky. Knedlíky vhodíme do vařící vody a vaříme 8 minut. Posypeme mákem, cukrem (případně strouhaným tvarohem či zakysanou smetanou) a polijeme máslem. 

pátek 9. září 2011

Slaný koláč s kuřecím masem a ricottou


Minulý víkend jsem měla sraz s kamarádkou. Ještě před popíjením jsme zašly do restaurace, měla jsem na něco chuť a zároveň hlad, ale velká, dlouho se připravující jídla, jsem zavrhla hned. Zaujal mě jeden slaný koláč a s výběrem jsem nikterak neotálela. V zápalu naší debaty (nebo možná díky mému nadšení ze slaniny) jsem přehlédla, že se jedná o koláč z hub. Naštěstí s nima nemám žádný problém, takže to nebylo nic proti ničemu a já si moc pochutnala (teda až na tu zeleno-červenou "parádu" kolem...snad čekanka a rukola, říkala Evča). Nicméně i tu jsem (v dobré víře, že je zdravá) nakonec snědla. Co se koláče týká, už v restauraci jsem si plánovala jak něco podobného spáchám doma. To, že jsem nakonec použila naprosto jiné suroviny, je jedna věc, ale idea slaného koláče zůstala :) 

Recept na těsto jsem převzala ze své kuchařky 500 koláče a dortíky (Rebecca Baugnietová):
  • 280 g hladké mouky
  • špetka soli
  • 120 g rostlinného tuku na pečení
  • 110 g vychlazeného másla
  • 1 vejce
  • 2 lžíce ledové
  • 2 lžičky bílého octa (ten jsem neměla, takže jsem dala o lžíci vody navíc)
Těsto lze použít jako korpus pro sladké i slané koláče. Níže zmiňovaná dávka mi vystačila na dva korpusy o rozměrech dortové formy 26 cm. Druhý korpus jsem použila na ostružinový cheesecake, ale o tom až jindy :)


Ve velké míse smícháme všechny ingredience a zpracujeme kouli, kterou rozdělíme na dva díly, zabalíme do fólie a dáme na 30 minut vychladit do ledničky. Jednu část těsta pak vyválíme na pomoučněném válu. Požadovaná tloušťka by měla být tak 3 mm. Placku vyválíme o něco větší, aby nám ve formě vznikly okraje. Dáme péci samotnou (zatím nenaplněnou) na 10 min do trouby na 180 stupňů. Těsto se trochu nafoukne, případné bubliny po vyndání z trouby propíchneme vidličkou.

Ingredience:
  • 2 kuřecí prsní řízky
  • 10 dkg slaniny
  • 1 ricotta
  • 1 zakysaná smetana 
  • 1 větší cibule
  • 2 stroužky česneku
  • hrst špenátových listů
  • olivový olej
  • sůl
  • pepř


Ingredience na koláč jsou asi tak libovolné jako na těstoviny nebo pizzu, proto vím, že to není poslední koláč, který jsem zkoušela :) Tentokrát jsem zvolila pro mě tu nejchutnější kombinaci přísad (ricotta, slanina, špenát...) Nejdříve jsem osolila, opepřila maso, nakrájela na kostičky a spolu s nadrobno nakrájenou cibulí orestovala na oleji. Propláchla jsem lístky špenátu a pokrájela slaninu. Ricottu jsem smíchala se zakysanou smetanou, osolila a přidala rozmačkaný česnek. Polovinou směsi jsem potřela předpečené těsto a postupně navrstvila opečené kuřecí kousky, slaninu, špenát a zakončila druhou polovinou smetanové směsi. Povrch jsem dozdobila ještě pár kousky slaniny a špenátu a dala péct do trouby při 185 stupních na 40 minut. Koláč se lépe krájí až když trošku vychladne. Jinak je výborný teplý, ale stejně tak i studený.

úterý 9. srpna 2011

Jablečno-bazalková zmrzlina


Na původní recept jsem narazila zde, když jsem hledala cokoliv (kromě pesta), kde se dá použít větší množství bazalky. Jestli máme totiž letos něčeho nadbytek, tak je to právě bazalka. Na začátku sezóny jsme si s mamkou každá koupily květináček. Nevím, kde jsem udělala chybu, ale než jsem se nadála, ta moje mi "zdechla". Mamce se naopak rozrostla tak, že nepřeženu, když řeknu, že minimálně zpětinásobila svůj objem. Těžko říct, jestli to zapříčinilo jen přesazení do obrovského květníku, kde se prostě začala roztahovat, nebo zda jí něco po večerech předčítala... Ať tak či onak, do příštího roku to musím vyzjistit a zkusím to znovu. Letos si vystačím s mamky bohatým "keřem", který paradoxně ona do ničeho nepoužívá. Jinak původní recept jsem opět trochu (čti dost) upravila.

Ingredience:

2 jablka
šťáva z 1 a 1/2 citrónu
1 svazek bazalky (hrst lístků)
cukr moučka dle chuti
150 ml smetany



Dobré je použít kyselejší zelená jablka. Jablka jsem neloupala. Vykrájela jsem jádřince a nastrouhala na struhadle (pro ty vybavenější - doporučuji rozmixovat v robotu... ale ten zatím ještě nevlastní). Z citrónu jsem vymačkala šťávu a přilila.Pokrájela jsem listy bazalky, přidala cukr, smetanu a vše ručním šlehačem (popř. zase pokud máte ten robot, že...) rozmixovala. Směs jsem nalila do kovové mísy a dala do mrazáku. Po hodince je dobré směs promíchat (aby byla rovnoměrná konzistence a pevnější část se neusazovala na dno). V lednici necháme ztuhnout a pak už můžeme kopečkovat, krájet jak je libo. Po vyndání z lednice je dobré nechat chvilku povolit při pokojové teplotě. Lžíci (porcovač) na kopečky jsem si ještě nepořídila, proto pohárová verze má své trhliny, resp. postrádá kopečky. Nicméně nakrájet zmrzku na talíř mi nepřišlo až tak marné.

úterý 2. srpna 2011

Kakaové muffiny s borůvkami


Měly to být čokoládové muffiny, ale vlastně tak trochu bez čokolády. Proč? Protože jsem doma neměla čokoládu. A proč jsem ji doma neměla? Protože jsem neplánovala, že budu něco péct. A proč jsem nakonec pekla? To víte, to má člověk takhle před sebou úplně volné odpoledne a cestou domů přemýšlí, jestli se stavit v obchodě pro nějakou dobrotu, nebo snad mrknout po slevách na nějaký další hadřík či další hrozně potřebný pár bot (rozhodla jsem se totiž koupit si tenisky, a asi proto si naposledy při jejich hledání koupila pantofle, sandále a plátěnky :( nemusím snad říkat, že jsem ani jedny z těch bot nepotřebovala, protože mám zásobu několika nových párů z loňska). Ale co, rozhodla jsem se, že obchody nechám obchodama a stejně tak tenisky teniskama (kdoví jak by to zase dopadlo) a zamířila si to domů. Cestou jsem přemýšlela o dalších variantách jak využít volné odpoledne. Půjdu si lehnout. Jo, venku je stejně hnusně, prší, bolí mě hlava... Ale mám tam to prádlo, tak bych se mohla překonat a jednou ho vyžehlit rovnou po sundání ze sušáku...


Já vím, možná by někoho zajímalo, proč nejdu k jádru věci, a proč jsem teda nakonec dělala právě ty muffiny a ještě bez čokolády. Takže, když jsem přišla domů, zjistila jsem, že drahá polovička se mi (doufám bez úmyslu) o zábavu postarala. Nechal totiž přes noc a vlastně přes celý následující den pootevřený mrazák. Jakmile jsem uviděla pootevřená dvířka, moc jsem se nevzrušovala (jednou už se to stalo přece i mně). Ale po zjištění, že to nepůjde přejít jen jejich pouhým zavřením, protože námraza lezla doslova z mrazáku (nechci vidět to vyúčtování elektriky), jsem se teprve rozčílila. Kromě toho, že jsem následující hodinu odmrazovala lednici, vyhodila jsem i několik balíčků zeleniny, hranolek a masa. Pak přišly na řadu borůvky, a těch mi bylo jednoduše líto. Jejich další osud je sepsán níže v receptu :)

Inspiraci jsem hledala zde, a rozhodně se chystám pro příště tento recept znovu vyzkoušet a hlavně dodržet, tzn. že borůvky nahradím zpět čokoládou.

Ingredience:

220 g polohrubé mouky
100 g cukru krupice
125 g másla
170 ml mléka
2 vejce
3 lžíce kakaa
1 lžička prášku do pečiva
1 lžička sody
borůvky
čokoládová sušenka (např. tatranka)



Do mouky zamícháme sodu, prášek do pečiva a kakao. Přidáme cukr, vejce, mléko a povolené máslo pokojové teploty (nebo můžeme i rozehřát). Vše vyšleháme v hustější hladké těsto. Nakonec zlehka vmícháme borůvky a pokrájenou čokoládovou sušenku. Předehřejeme si troubu na 200 stupňů (možné i na víc), aby muffiny hezky vyběhly. Pečeme cca 10 min, po vyběhnutí troubu stáhneme na 175 stupňů a necháme dopéct, aby uvnitř nebyly syrové.


Původní recept počítal s čokoládou, kterou jsem nahradila borůvkami, proto nebyly muffiny příliš sladké. Pokud má někdo raději sladší (jako já) lze to vykompenzovat politím čokoládou nebo pouhým pocukrováním.


Pepoooo! Kde je Pepaaa? :)