Pečený králík na česneku se slaninou

Slanina. Zase ta slanina. Někdo si možná řekne, že v kuchyni nepoužívám nic jiného (po těstovinách se slaninou, pizze)... Na řadu přichází králík na slanině. Klidně bych slaninu tentokrát vynechala, ale zrovna v tomto případě to vážně moc nejde. Neznám recept, ke kterému by se totiž hodila lépe (kecám, někdy bych ji totiž nejraději narvala i do bábovky jakou chuť na ni mám, takže nejsem asi dvakrát objektivní). Pravdou ale je, že králičí maso je libové a patří mezi dietní jídla, takže nějaký ten kousek slaniny a omastku navíc mu jedině prospěje.

Ingredience:

• 2 králičí stehna (pro větší jedlíky lze přidat i přední nožky)
• slanina
• 1 střední cibule
• 3 stroužky česneku
• kousek másla
• sůl

Je to tak jednoduché až jsem si říkala, jestli to sem vůbec dávat. Ale když může mít ve své kuchařce králíka Zdeněk Pohlreich, tak proč ne já. Ten ho dělá na kořenové zelenině, čemuž bych se nerada věnovala (nebo alespoň ne teď), proto uvedu rychlý, chutný a u mě nejčastěji používaný způsob, jakým se dá králík připravit.

Maso osolíme, poklademe slaninou, popř. pokud máme slaninu vcelku a ne plátkovou, uděláme do masa nožem řezy a vložíme kousky slaniny. Nakrájíme česnek a cibuli a spolu s kouskem másla přidáme k masu. Podlijeme vodou, přiklopíme a dáme péci do měkka.

Jako příloha se hodí brambory se špenátem nebo šťouchané brambory s cibulkou a ... slaninou :) Dobře, nebo i bez ní. Asi se přihlásím do nějakého spolku milovníků slaniny!

Banánová bábovka

Po borůvkovém období to vypadá na období banánové, a to nejen z důvodu, že v Bille mají tento týden v akci banány za 12,90 (kdybyste někdo chtěl...), ale prostě proto, že banány jsou zdravé, sladké, do nepečených dortů sice ne příliš dekorativní, zato do těsta jako dělané. To je totiž díky nim krásně vláčné a mokré. A v kombinaci s banánovým koktejlem? Na tohle se nedá říct ne :)

Recept mám ze své první kuchařky, z velké hrníčkové od Svatavy Poncové. Doplnila jsem ho jen o kousky čokolády. Když už kalorie, tak pořádně (to jsem celá já).

Těsto:

3 vejce

1/4 kostky másla

1/2 hrnku cukru krupice

1 vanilkový cukr

2 středně velké banány

1/2 hrnku mléka

1 a 2/3 hrnku polohrubé mouky

1/2 balíčku prášku do pečiva

50 g čokolády, tzn. cca postačí půlka čokolády

Máslo s cukrem vyšleháme a postupně vmícháme žloutky. Banány rozmačkáme v mléce a přimícháme do másla se žloutky. Přidáme část  mouky a kypřící prášek. Z bílků ušleháme tuhý sníh, který postupně vmícháváme do těsta spolu se zbytkem mouky. Čokoládu nakrájíme na kousky a vmícháme do těsta, které nalijeme do vymazané a moukou vysypané bábovkové formy. Troubu si předehřejeme na 175 stupňů a pečeme pozvolna, aby se bábovka dobře propekla. To, zda je hotová, poznáme zapíchnutím špejle do těsta. Ta by měla zůstat čistá.

Smetanová pizza s ricottou, slaninou a olivami

A je to tu zase! Smetana, slanina, olivy... k tomu všemu ricotta, hmmm. Nezní to hříšně? Zní a stojí to za to. Pro slabší povahy, co si hlídají linii a nenajdou odvahu použít zmíněné ingredience, nebo jim prostě jen zrovna neholdují, je tu dobrá zpráva. Stačí se inspirovat pouze ingrediencemi na těsto a placku si ochutit a ozdobit dle svého. Já vím, žádný objev, ale tak snaha o nadchnutí "publika". A nezapomeňte, že u pizzy to funguje stejně jako u těstovin - chuti a fantazii se meze nekladou. A čím méně surovin, tím bývá lepší.

Původní inspirace na těsto je od Itala, který připravoval Margheritu. Ten ale zadělával těsto z 1kg mouky, což vychází na víc než na pizzu k obědu a pizzu k večeři. Pizzu mám ráda, ale ono zase všeho moc škodí, takže dvěma "talířovým" pizzám odpovídá dávka z 250 gramů mouky. Musela jsem upravit poměr ingrediencí (hlavně vody), protože ať jsem zkoušela jak jsem zkoušela, vody bylo v receptu méně než málo a musela jsem přidávat.

Těsto na 2 porce:

250 g hladké mouky

1 lžíce olivového oleje

1/4 kostky droždí

150 ml vlažné vody

sůl

Přísady na pizzu:
smetana

ricotta

slanina

olivy

čerstvá bazalka

oregano

sůl

Droždí rozmícháme ve vlažné vodě, přidáme mouku, olej  a špetku soli. Dobře propracujeme. Mísu přikryjeme fólií a dáme do lednice ideálně přes noc. Ital uvádí 12 hodin, ale zkoušela jsem i víc variant a nijak zásadní rozdíl jsem mezi 5ti nebo 12ti hodinami nezpozorovala. Takže stačí ráno zadělat a odpoledne můžete péct. Těsto v ledničce zdvoj až ztrojnásobí objem, trochu zřídne a je takové hodně bublinkaté (pórovité). Pak už jen stačí na pečícím papíru vytvarovat kruh, obdélník nebo co vám zrovna půjde. Při použití smetany jako základu doporučuji dát si záležet na okrajích, aby vám zbytečně nevytekla. Při smíchání smetany s ricottou je směs hustější a tudíž se i lépe nanáší na těsto a tolik nevytéká. Smetanový základ poklademe slaninou, olivami a čerstvou bazalkou. Dáme péci do vyhřáté trouby a pečeme až kraje zezlátnou.

Těstovinový salát se sušenými rajčaty a slaninou

Tak jednoduché a přitom tak dobré! Ideální pro ty, kteří nechtějí v létě trávit den u plotny, ale přesto si chtějí pochutnat. V salátu jsou 2 z 5ti surovin, které můžu jíst v jakékoliv podobě, množství, v jakoukoliv denní hodinu, v kombinaci snad s čímkoliv a nikdy se jich nepřesytím. Řeč je tu o slanině a černých olivách. Zbývajícími (pro mě nepostradatelnými) pochoutkami, na kterých ujíždím, je čokoláda, 40% smetana ke šlehání a máslo. Kromě toho, že kombinací těchto ingrediencí se dají ochutit různá jídla (např. smetanová pizza se slaninou a olivami, níže popsané těstoviny nebo pařížská šlehačka ze smetany a čokolády apod.) mají tyto ingredience ještě jednu společnou věc - jsou kalorické, tudíž i nezdravé, ale přitom taaaak chutné. A o to tu přeci jde :) Pochutnat si!

Ingredience:

těstoviny
anglická slanina
sušená rajčata
olivy
čerstvá bazalka
olivový olej (případně olej z rajčat)
sůl
2 stroužky česneku

Myslím, že netřeba recept dlouhosáhle vysvětlovat. Uvaříme těstoviny (v mém případě penne), Nakrájíme anglickou slaninu na kostičky a osmahneme na pánvičce, kam přidáme i nakrájený česnek. Pokrájíme sušená rajčata, stejně tak olivy a čerstvou bazalku, vše promícháme. Můžeme zakápnout olivovým olejem, ale za přítomnosti slaniny není třeba. Při opékání pustí dost tuku, který těstoviny promastí. A pak rychle jíme, než nám někdo vleze do talíře.

Domácí housky

Housky nejsou žádným novodobým kulinářským objevem, ale recept uvádím spíše pro připomenutí. Stejně jako dříve bylo domácí pečivo samozřejmostí a klasikou, tak i dnes ho lze upéct doma. Teď nemám na mysli bednu, do které se sype krabice sušené směsi prapodivného původu, jejíž výsledkem je hranaté cosi, co ve mně nevzbuzuje moc důvěry a už vůbec ne chuti. Většina (čti všichni) z nás samozřejmě pravidelně chodí pro pečivo do pekáren či supermarketů. Je to jednodušší, pohodlnější a rychlejší. O tom žádná. Ale stejně tak není třeba zmiňovat, že to domácí je prostě jiný. Nechci říct lepší, ale jednoduše občas stojí za to zpestřit si takhle třeba svačinu. Už jen pro ten samotný postup, kynutí, pletení... Je to vážně zábava :)

Housky jsou u nás nejoblíbenějším domácím pečivem a já je zároveň moc ráda peču. Stejně jako u všech druhů pečiva, tak i u housek mě baví ten samotný proces kynutí, kdy mám vždy velkou radost z nakynutí těsta a zároveň se utvrzuji v tom, že na tom nic není a bývávalo zbytečné mít z droždí obavy. Zkoušela jsem již několik receptů na housky a postupem času si našla ten nejvyhovující. Zjistila jsem, že řada receptů je tvořena jen hladkou moukou, ale nahrazením její části moukou polohrubou, jsou housky o něco lehčí, nadýchanější a prostě chutnější. Původní recept na toprecepty.cz naopak obsahuje pouze mouku polohrubou. Já zvolila kompromis, takže dávám obě.

Ingredience na cca 6 housek (standardní velikosti):

300 g polohrubé mouky
200 g hladké mouky
260 ml vlažné vody
20 g oleje
10 g soli
5 cukru
17,5 g droždí
vejce na potření
kmín na posypání

                     

Do vlažné vody nadrolíme droždí, přidáme cukr a necháme vyběhnout na teplém místě kvásek, tzn. počkáme než droždí ve vodě nabobtná a zvětší objem. Smícháme oba druhy mouky, přidáme kvásek, olej a sůl. Dobře propracujeme a vyhněteme hladké těsto, které dáme do mísy, přikryjeme utěrkou a odstavíme někam na teplejší místo a necháme hodinku kynout. Těsto minimálně zdvojnásobí svůj objem. Po vykynutí ho rozdělíme na stejnoměrné díly, vyválíme a upleteme housky (snažíme se o stejnoměrné, aby se nám pekly stejně). Po upletení necháme ještě 5 - 10 minut nakynout, potřeme rozšlehaným vajíčkem, posypeme solí, kmíne (popř. mákem) a dáme péct na 185 stupňů. Délka pečení záleží  kromě jiného na velikosti housek, takže jednoduše pečeme dozlatova.

Těstovinový salát s lososem, olivami a bazalkou

Těstoviny nevařím moc často a vlastně ani nevím proč. Vždyť jsou tak rychlé, snadné a existuje bezpočet variací. Možná je to právě tou možností volby ingrediencí, protože v tomto případě zrovna příliš fantazií neoplývám. Ale shodou okolností jsem minulý víkend dostala jako suvenýr z dovolené v Itálii vaječné těstoviny, bazalkové pesto a sušené olivy. Nebylo na co čekat. Výběr ingrediencí jistě nebyl náhodný, a tak jsem byla ušetřena vymýšlení jakýchkoliv složitostí. Ono zrovna u těstovin stejně platí, čím jednodušší, tím lepší. A tak tomu je, se domnívám, i u následujícího receptu.

Ingredience pro 2 osoby:

220 g lososa
špetka soli
olivový olej
těstoviny (druh dle libosti)
bazalkové pesto
sušené černé olivy
čerstvá bazalka

Těstoviny uvaříme v osolené vodě dle návodu (záleží na druhu těstovin). Připravíme si plátek lososa, který osolíme. Necháme rozehřát pánev s trochou olivového oleje (lze použít i máslo, ale má tendenci se připalovat) a lososa opečeme z každé strany tak dvě minutky. Záleží na výšce filetu, ale dle mého názoru je lépe méně než více, aby nebyl vysušený. Vysušení lze také případně předejít přiklopením pánve pokličkou a krátkým podušením. Těstoviny promícháme s pár lžičkami pesta (dle chuti) a přidáme olivy, případně ještě dozdobíme čerstvou bazalkou. Pro příště se chystám do přípravy pesta pustit sama. Vzhledem k tomu, kolik bazalky nám na balkóně roste, by byl dokonce hřích toho nevyužít. Možná pokročím do takového stádia, že někde najdu recept jak pesto zakonzervovat a prodloužit jeho cca týdenní trvanlivost. Ale o tom až příště. Po promíchání těstovin s pestem a olivami, přichází na řadu losos. Ten se téměř sám plátkuje na malé kousky. Plátky lososa poklademe na již ochucené těstoviny a můžeme podávat.

Banánové muffiny

Po borůvkovém období to vypadá na období banánů. Při té příležitosti mě napadá jeden slabší vtip, kdy jde takhle blondýna po chodníku a když uvidí slupku od banánu, pomyslí si: "Sakra, zase se natáhnu..." :) Já osobně mám banány nejraději s čokoládou a šlehačkou. Občas si dělávám také banánový koktejl, ale co dělat, když máte doma kilo banánů (jako já), které jsou již dost zralé a tudíž se nehodí na to, aby se dali jíst týden po jednom kousku denně. Tady je na místě poohlédnout se po nějakém receptu a pěkně je tepelně zpracovat. Já jsem se tentokrát rozhodla pro muffiny.

Recept jsem googlila a porovnávala o něco déle než jindy, protože k řadě receptů autoři přiložili fotodokumentaci svých výtvorů, a ta ne vždy splňovala mé očekávání. V pekařstvích totiž vždycky obdivuju ty velké nafouklé muffiny s pořádnou čepicí. Rozhodla jsem se, že tentokrát si dám víc záležet s výběrem receptu a jedny takové pořádně vyběhlé muffiny taky udělám. Vypsala jsem si čtyři recepty, abych mohla porovnat ingredience. Všechny recepty byly zrovna hrníčkové a lišily se v podstatě hlavně v poměru ingrediencí. Někde byly dva hrnky mouky jinde tři. Někde dva banány jinde 4, někde 3 vajíčka jinde jen 2 a tak dále. Za chvilku mi z toho šla hlava kolem až sem se rozhodla zaimprovizovat a těsto dle přibližných poměrů udělat sama. Když jsem začínávávala péct, byly pro mně hrníčkové recepty tím nejideálnějším, ale postupem času jsem zjistila, že ne vždy se to musí povést a hlavně, že je občas umění dosáhnout u jednoho receptu dvakrát za sebou stejného úspěchu. Záleží totiž nejen na velikosti hrníčku (zpravidla se počítá s 250 ml), ale také na odhadu co je 1/3, 1/8 atd.  Ale od té doby, co jsem si pořídila digitální váhu, jsem se naučila vše vážit až s nezdravou přesností. Proto při pečení muffinů jsem si hrníčky vážila a navážené hodnoty pečlivě zapisovala, pro případ, že by se recept náhodou vydařil a já ho chtěla opakovat. Vždyť znáte to, jednou to uděláte od oka, povede se, ale podruhé už to nedáte stejně (nebo alespoň u mě to tak chodí).

Můj recept:

200 g hladké mouky
100 g polohrubé mouky
200 g cukru krupice
130 ml oleje
3 vejce
1 lžička jedlé sody
1 lžička kypřícího prášku
1/2 lžičky soli
1 lžička skořice
2 větší banány

Kdyby někdo chtěl, pro porovnání uvádím i původní (hrníčkový) recept, z kterého jsem se snažila vycházet, a který jsem samozřejmě zase moc (vůbec) nedodržela.

1 1/2 hrnku hladké mouky
1 lžička sody
1 lžička soli
1/2 lžičky prášku do pečiva
1/2 lžičky skořice
1 hrnek cukru
1/2 hrnku oleje
2 vejce
2 banány

Mouku, cukr, sodu, kypřící prášek, olej a žloutky smícháme dohromady. Ono to nijak extra nejde, protože převažují suché ingredience. Proto rozmačkáme nebo rozmixujeme banány a přimícháme k ostatním ingrediencím. Vyšleháme hustější těsto. Tentokrát jsem se ve snaze o úspěch rozhodla udělat i sníh z bílků. Nevím jakou zásluhu měl na tom, že mi muffiny celkem vyběhly, nicméně udělala bych ho zase. Takže z bílků vyšleháme sníh a už jen zlehka zapracujeme do těsta. Jak je z fotek vidět, celková konzistence těsta byla řidší.  Naplníme košíčky na muffiny, případně formičky a dáme péct do hodně vyhřáté trouby na 220 stupňů, aby muffiny rychle vyběhly. Pekla jsem cca 35 min. Ale po vyběhnutí (cca po 10 min) jsem troubu stáhla na 185 stupňů a nechala muffiny dopéct, aby nebyly syrové a zároveň ani připálené. Tak dobrou chuť! :)

Do pár muffinů jsem přidala ještě borůvky.